Stay in tune to slušně poladili v Jazz Docku

Trio Jiřího Levíčka zase jednou předvedlo pořádnou nálož moderního jazzu, vyváženou porci šlágrů a vlastních věcí s vysokou příměsí kvalitní improvizace.

1. 2. 2025
Praha, Jazz Dock

Jiří Levíček, v americe vystudovaný klavírista, který na sebe na domácí scéně nejvíce upozornil, když působil v triu Roberta Balzara, má už pár let své trio, které originálním způsobem přistupuje k jazzovým standardům a jiným šlágrům a také prezentuje vlastní kompozice. Sidemany jsou: Luan Gonçalves, brazilský kontrabasista, který studoval v Praze a usadil se tu. Vystupuje v nejrůznějších uskupeních, včetně pozoruhodného Prague Quiet Music Collective. Bubeník Jakub Tengler studoval na brněnské JAMU a pohybuje se v oblasti vážné hudby, jazzu i dalších žánrů. Jako je vícevrstevnatý název tria Stay in tune, jsou také velmi rozmanité zkušenosti a dovednosti jednotlivých členů. Všichni mají ale background ve vážné hudbě (a rovněž jistý současný zájem o ni) a pak také zvláštní zálibu v improvizaci.

Na začátek zahráli Nutty od Theloniouse Monka, následně Levíčkovu kompozici Happily Ragged, kterou autor představil jako inspirovanou rodinným životem s dvěma dětmi, přičemž tedy to šťastné roztrhání je slovní hříčka a skladba je stylizovaná do ragtimu. Levíček také zmiňoval, že půjde o titul nové desky. Následoval šlágr Darn That Dream Jimmyho Van Heusena. Klavírista a frontman upozornil, že v této skladbě budou melodii hrát bicí, což spíše fungovalo jako zajímavé zpestření pro fajnšmekry, než že by to zvedlo hlavy turistů od talířů. Pak přišla zase Levíčkova věc, Průvod, původně z cyklu symfonických písní Morana, který Levíček hrál se SOČRem. Následující Monkův standard Straight No Chaser byl zajímavý tím, že klavírista se pustil klavíru a chopil altsaxofonu. Najednou tu na chvíli bylo zajímavé trio bez akordického nástroje. Aby bylo střídání standardů a vlastních kompozicí v první polovině důsledné, zahráli před přestávkou Levíčkovu věc In the Night Spirits Go By.

Na začátek druhého setu dali Nebe na zemi, po kterém Levíček hovořil - na poměry povídání mezi skladbami v jazzovém klubu docela obšírně - o autorovi Jaroslavu Ježkovi, přirovnal ho ke Gerschwinovi, zmiňoval Josefa Suka a Aloise Hábu... Téměř edukativní rozměr Levíčkových vstupů bych zvlášť ocenil, tím spíš, že většinu věcí říkal anglicky, což bylo toho večera pro většinu Jazz Docku třeba. Dále zahráli Open on All Sides od Geri Allenové a pak Levíčkovu věc Dokola dokolečka, inspirovanou brazilskou hudbou. Levíček ji uvedl opět až vzdělávacím způsobem, tentokrát však šlo o zajímavou úvahu o počátcích brazilské národní hudby, o tom, že se rodila v podobné době jako jazz v USA, a také o dvoudobém rytmu a podobnosti s českou polkou. Tuto podobnost pak hravě vyzdvihuje samotná skladba. A do toho máte brazilského basistu a dáte mu sólo. Následující skladbu Pojď ke mně můj milý, respektive její genezi uvedl Levíček jako vzpomínku na začátek se svojí ženou. Patří tedy k těm autorům, kteří autobiografické inspirace svých skladeb ochotně odhalují, jak jsme viděli po celý večer. Další věc hrál Levíček na saxofon, následně si sedl ke klavíru, bohužel jsem ale zapomněl, co za věc to bylo... Pak zahráli (se saxofonem) Struttin' With Some Barbecue od Lil Hardin Armstrongové a nakonec Pivo teče, má milá doma pláče - i se zpěvem. Přídavek se nepodařilo vytleskat.

Toto trio hraje mix vlastní progresivní tvorby a moderního pojetí starých fláků i novějších převzatých věcí. Splňuje vše, co si od podobné kapely můžete přát. Upřímně řečeno myslím, že s Levíčkem se hraje samo. Ale tím nechci říct, že by se Gonçalves a Tengler jenom vezli, jejich vklad povyšuje toto trio na elitní jednotku, skrznaskrz prolezlou improvizací a vzájemnou interakcí. Však to také není žádné Levíček trio, ale Stay in tune, případně Levíček, Gonçalves, Tengler, jak se jejich vystoupení někdy také anoncují. Působilo to na mě tak, že je zde mezi spoluhráči opravdu nadstandardní chemie.