Skvělý Soukupův kvartet v (ne tak skvělé) Redutě
To chcete takhle vyrazit na kvartet pianisty Pavla Wlosonka do Reduty a místo toho vás tam čeká něco úplně jiného. Změna klavíristy nakonec nevadila, změnilo se totiž vlastně úplně vše.
19. 1. 2019
Praha, Reduta
Českoamerický klavírista Pavel Wlosok měl hrát v Redutě, ale asi onemocněl, či co, takže posluchači, kteří do klubu zapluli o fous dříve, mohli během zkoušky vidět za klavírem Víta Křišťana a lámat si hlavu, jak to tedy je. V každém případě pak vyplynulo, že chybějící frontman znamená úplně jiný repertoár (a jak se dalo tušit, také jiný styl).
Roli frontmana převzal saxofonista Luboš Soukup a koncert se mohl jmenovat Země, podle jeho poslední desky. To by ovšem musel klub Reduta zareagovat a něco napsat na web, nebo aspoň na plakát před klubem. Mě změna překvapila mile, někoho, kdo by šel speciálně na Pavla Wlosonka, by však mohla trochu zaskočit. Ostatním, drtivé většině, to bylo asi úplně jedno, pokud vůbec nějakou změnu zaregistrovali. Ti turisté, kteří se po přestávce již nevrátili, by se patrně nevrátili tak jako tak.
Album Země vyšlo v roce 2017 u Animal Music a mezi tituly tohoto vydavatelství patří k těm "nejsvětovějším". Soukup je jediný Čech mezi interprety, navíc se obal desky honosí douškou "featuring Lionel Loueke". Tohoto beninského kytaristu a zpěváka potkal Luboš Soukup na workshopu v Dánsku, které je pro českého saxofonistu již delší dobu druhým domovem. Zvuk takové hudební osobnosti je na albu samozřejmě hodně znát. Skoro byste si možná řekli, jak ty věci budou znít bez něho. Český posluchač se však už mohl vícekrát přesvědčit, že i bez slavného hosta to Soukupovo kvarteto hraje skvěle.
Vít Křišťan dle mého soudu na klavír zastal ledasco z Louekeho fines. Ne snad, že by se snažil o nápodobu, ale některé věci zněly velmi v tom duchu, jak je slyšíme na albu. Možná je Soukupův zápis v tomto ohledu dostatečně sugestivní, ale spíše zde sázím na Křišťanovu schopnost přiblížit se albu, ze kterého si jistě něco poslechl. Dosahoval toho mimo jiné tlumením strun rukou. Jeho levačka v útrobách klavíru však nebyla, jak to někdy vídáme, nějakým experimentováním. On má tuto techniku skutečně v paži a užívá ji účelně.
No ale dozajista ve hře Víta Křišťana figuroval jiný faktor: příšerné piano. Možná v Redutě nedávno vystupoval ansámbl rozdrážděných paviánů, který se snažil hromadně s tím nebohým Petrofem spářit. Co jiného by to mohlo ospravedlnit, nevím. V diskantu převažovaly tóny, u kterých by vám ladička ukázala prostředníček. A ladění samotné nebylo tím největším problémem. Nebylo to ani honky ani tonky, spíš jak lahve od Mattonky.
Klub, který si hraje na nóbl přední český jazzový podnik, vybírá za takový koncert čtyři stovky (za příplatek vás posadí na místo se štítkem B. B. King nebo Louis Armstrong) a za pivo chce 75 Kč (přitom Vás nechá stát frontu na baru), by měl s něčím takovým fofrem něco udělat. Jestli už není pozdě. Myslím, že pražský jazzklub číslo jedna už je nějakou dobu na druhém břehu řeky a kousek proti proudu, hned u vody. S takovým klavírem bude Reduta těžko Jazz Docku aspoň dýchat na záda.
Kontrabasistu Rastislava Uhríka a bubeníka Daniela Šoltise nedovedu okomentovat jinak, než že prostě hráli skvěle, jak to u nich bývá zvykem. Proto jsou to ostatně vyhledávaní sidemani. Prostoru pro sóla dostávali tak akorát. Rastislava Uhríka jsme již se Soukupovým (mezinárodním) kvartetem slyšet mohli, takže předpokládám, že nejvíce musel na novou situaci reagovat Daniel Šoltis. Ale že bych si něčeho všiml? Ne.
No a konečně saxofonista a frontman Luboš Soukup. Střídal tentokrát jen tenora a klarinet, jeho typická sopránka se za celý večer neobjevila, ale možná proto, že ji s sebou prostě nevzal, měl přece původně hrát s Wlosokem něco úplně jiného. V důsledku to byla vlastně zajímavá změna.
Kromě skladeb z alba Země zazněla také Soukupova novinka Hey You a Křišťanova skladba Papillon.
Jako poslední (stejně jako to je na albu) zahráli Soukupovo pojetí lidovky Na bílé hoře:
Co říci závěrem? Skvělý koncert.