Muff: hudba budoucnosti

Podle mě takhle bude znít hudba budoucnosti, pokud to dopadne dobře. Byl jsem v Jazz Docku na kapele Muff.

11. 7. 2018
Praha, Jazz Dock

V současné hudbě všeho druhu existuje taková eklektická tendence: snaha a touha míchat všechno dohromady. Má to všelijaké výsledky, mnohé jistě děsivé a jiné jistě rozpačité, ale jestli mám pocit, že to někde zaručeně funguje, pak v současném progresivním jazzu, tedy alespoň některém, ovšem rozhodně s mnoha příklady i na české scéně.

Neexistuje tak úplně málo kapel, které se zdají balancovat na hraně dvou vzdálených světů: poslouchatelné hudby a experimentálního jazzu. Skoro protimluv. V době, kdy současná avantgardní vážná hudba a všelidový pop jsou si nejdále, jak jen můžou být, se jazzmani potýkají s podobným problémem, ale vypadají, narozdíl od svých "vážných" kolegů, že mají řešení na dosah. Není to poprvé, co má jazz tuto výsadu - které jméno skoro po sto letech obstálo v tomto ohledu víc, Arnold Schönberg nebo Duke Ellington?

Kapela Muff je už řadu let na čelbě průkopnictví v progresivním, experimentálním, fusion (či jakém ještě jiném) jazzu. Jmenovitě frontman Marcel Bárta (saxofony, klarinet), Jiří Šimek (kytara), Jakub Zitko (klávesy), Jakub Vejnar (baskytara) a Roman Vícha (bicí). Tento prostý seznam říká mnohé, aspoň těm, kteří znají ona jména z různých dalších sestav. Někdo by možná podle basisty a bubeníka tušil, že to bude šlapat místy až rockově, a podle zbytku, že to bude plné vychytaných a zároveň srdcervoucích sól - no a měl by pravdu.

Zásadní je však to, jak tito muzikanti fungují společně. Bártova sóla jsou leckdy vypjatá, leckdy až zběsilá, ale nikdy nejsou exhibicionistická. Tři nástroje tento saxofonista střídá zcela přirozeně, klarinet není jen nějaká samoúčelná ozdoba, ale naprosto organicky doplňuje zvukovou paletu od ukázněného tónu po úplné pazvuky. Samoúčelné nejsou ani Šimkovy kytarové krabičky, jeho sóla jsou sice plná efektů, ale zaujme vás na nich hlavně to, jaké noty tam hraje, přičemž možná zůstanete občas zírat s otevřenými ústy. Sám kytarista u toho však nehne brvou. Jakub Zitko doplňuje trojici neexhibujících sólistů svými zvukovými kreacemi - patří k takovým hráčům, u nichž mě baví sledovat, jak to tam na synťáku kroutí, protože to má pod kontrolou.

Basa a bicí plní celou dobu úlohu rytmiky, kromě krátkého bicího sóla Romana Víchy zde nebyly prakticky žádné excesy, v nichž by se tyto nástroje dostávaly do popředí, což ale v tomto typu hudby vede k tomu, že si jich všímáte o to více. Basa Jakuba Vejnara je slyšet stále a má důležité slovo, i když zrovna jen drží strohou linku. Rytmika působí místy groovově, místy nujazzově, místy rockově, místy popově... Ano, uvědomuji si, že takové škatulkování je u kapely Muff jako jít na golf s kulečníkovým tágem (tedy moc daleko jsme se nedostali a radši se na to vyprdli).

V Jazz Docku zahráli převážně novější věci, pár starších a také úplné premiéry. Vystartovali Apollem 13, které jasně ukázalo, zač toho bude loket, i těm divákům, kteří snad na Janáčkovo nábřeží zabloudili nevědouce, co Muff vůbec je. Pak už věděli úplě všichni, kam to přišli. Zazněl také věčně klesající a Theloniousovi Monkovi věnovaný Rotující muž, veselá Veselá, lyrický Kindertraum (čili Dětský sen) a Basta non dirlo - poku jsem tedy rozumněl správně názvu této pozoruhodné věci z období, které odborná literatura označuje jako italské.

Ve druhé půlce se hrála třeba zbrusu nová věc Barely, Dobří lidé, Fatalist, Čaroděj, Raz dva tre quattro. Přídavek byla stará dobrá pecka Arabica Roll.

Autorsky se jednalo o věci Jakuba Zitka, Jiřího Šimka a... tam, kde Marcel Bárta autorství neuváděl, šlo o jeho nebo kolektivní věci? Myslím, že obojí.

Lze říci něco speciálně o tomto koncertu? Bylo to v něčem jiné než jindy? Pokud nemáme na mysli to, že ono je to pokaždé trochu jiné (stále je to totiž jazz), pak bych - zcela subjektivně a na základě takového neurčitého pocitu - řekl, že to znělo více rockově. Nemyslím "více rovně"! Myslím "více tvrdě". Možná to bylo tím, že jsem tentokrát seděl spíš vpředu, ale po tomto koncertu zvažuji, že Muff doporučím někomu, kdo poslouchá opravdu tvrdou muziku, nebo ho třeba vezmu příště s sebou, abych viděl, jak se na to bude tvářit. Skutečně se domnívám, že tato hudba má budoucnost - ne tvrdá, ale Muff!

Navštivte web kapely Muff, odkud se mimo jiné proklikáte na Bandcamp a můžete si za libovolnou cenu (!) koupit jejich alba.