Současný jazz adoruji hlavně proto, že má mnoho podob. Ondřej Kabrna a jeho kapela Flying Power jsou jedna taková podoba, kterou sice neřadím do centra svého vkusu, ale líbí se mi na ní hodně věcí - a tak jsem vyrazil do Železné ulice do Agharty.
Podle mě takhle bude znít hudba budoucnosti, pokud to dopadne dobře. Byl jsem v Jazz Docku na kapele Muff.
Až zase někdo řekne, že Česká televize stojí za houby, máme tu další kýbl vody na jeho mlejn. Pseudoceny Trebbia vysílala naše veřejnoprávní stanice znovu. Pokud divák v ten čas zabloudil na ČT Art, možná to rychle přepnul na Jaromíra Soukupa nebo teleshopping, aby se tolik nestyděl, že kouká na blbosti.
V progresivně orientovaném jazzu nebývá tak úplně běžné, že nějaký muzikant ze starší generace udrží pouto a stejnou řeč (nebo vlnu, nebo nit...) s mladými odvážně uvažujícími jazzmany. Jaromír Honzák je takový basista (a skladatel) par excellence.
Když vyrazíte v neděli na devátou na koncert do Jazz Docku, může se vám stát, že cestou ještě stihnete od půl osmé v Divadle Inspirace nedělní koncert studentů katedry jazzové hudby HAMU (Hudební fakulty Akademie múzických umění).
Nevím, jak letos zahájili Pražské jaro, ale nebojím se o ně, jistě to, jako vždy, proběhlo krásně. Místo abych koukal (doma v televizi) na Smetanovu Mou vlast ve Smetanově síni Obecního domu, dal jsem přednost fyzické přítomnosti ve Dvořákově síni Rudolfina. Řediteli Filmové filharmonie (FILMharmonie) Matěji Lehárovi se podařil husarský...
Vzpomínáte si, když jste poprvé šli spát bez svého plyšového medvídka? Nebo když jste poprvé jeli na kole bez přídavných koleček? Tak nějak jsem se cítil, když jsem poprvé vyrazil na metal bez svého kamaráda, který mi vždy dělá průvodce a říká mi "tohle je metal core", "tohle je death metal" a odpovídá na moje otázky (jako třeba "tohle je co?")....